NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zřejmě ani ten největší optimista by si ještě v létě na tyto britpopové hvězdy devadesátých let nevsadil. Jenže arogantčíci z Manchesteru přišli zcela neočekávaně se svou nejlepší nahrávkou. Ano, čtete správně - Gallagherové nahráli album, které se může bez sebemenšího zaváhání měřit s jejich prvními výtvory. Znuděná rozvláčnost a určitá forma psychedelie charakterizující jejich muziku v posledních deseti letech konečně ustoupila silným a jasně definovatelným písním, které se pyšní precizními aranžemi a silnými melodiemi, odkazujícími do poloviny šedesátých let. Srdce příznivců pozdního beatlesáckého období musí zákonitě zaplesat. „Dig Out Your Soul“ je nástrojově bohaté album (sitár, piano, hammondy, široká paleta kytar), vypiplané do posledního detailu a navíc obsahuje nejeden generační hit. Jestli nic od nich, tak tohle album můžu vřele doporučit. Nejsem jen spokojen, ale doslova nadšen.
Fantastické skladby: „The Shock Of The Lightning“ (výtečně vystavěná píseň, která je jasným adeptem na stěžejní hit), „I ´m Outta Time“ (životní moment Liama Gallaghera v podobě této nádherné balady s nenápadnou sekvencí Lennonova interview z roku 1980 v jejím závěru) a konečně „Falling Down“ (Noel Gallagher coby znamenitý songwriter – takovou píseň nenapsal už třináct let a jestli vůbec někdy).
8,5 / 10
mínus púl bodu za druhou půlku
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.